Kuličky ze slinutého karbidu, běžně známé jako kuličky z karbidu wolframu, jsou kulovité materiály vyrobené slinováním mikron{0}}velikých prášků karbidu kovu, jako je karbid wolframu (WC) a karbid titanu (TiC) s pojivy, jako je kobalt, nikl nebo molybden, prostřednictvím práškové metalurgie. Kuličky ze slinutého karbidu jsou primárně vyrobeny z karbidu wolframu (WC) a pojiv (jako je kobalt (Co) nebo nikl (Ni)) pomocí práškové metalurgie, což z nich dělá dvou-fázový kompozitní materiál.
Tvrdá fáze, karbid wolframu (WC), obvykle tvoří 70 %–97 % celkového objemu, poskytuje extrémně vysokou tvrdost, odolnost proti opotřebení a tepelnou stabilitu. Pojivová fáze, kobalt (Co), obvykle tvoří 3–30 % celkového objemu. Během slinování roztaví a zapouzdří částice karbidu wolframu, působí jako pojivo a výrazně zlepšuje houževnatost a rázovou houževnatost materiálu. Pojiva na bázi kobaltu-zlepšují pevnost, zatímco pojiva na bázi niklu-nabízejí lepší odolnost proti korozi. V obecných aplikacích se běžně používají druhy s obsahem kobaltu 6–12 %.
Typická mikrostruktura kuliček ze slinutého karbidu je dvou{0}}fázová kompozitní struktura. Během slinování tvoří roztavená pojivová fáze kapalnou fázi, která prostřednictvím mechanismu rozpouštění-srážení způsobuje, že se zrna karbidu wolframu těsně shlukují. Po konečném ztuhnutí pojivová fáze zapouzdří a pevně spojí zrna karbidu wolframu v souvislý tenký film, přičemž zrna jsou primárně spojena tímto pojivovým filmem.
Poměr složení přímo ovlivňuje výkon kuliček ze slinutého karbidu. Nižší obsah kobaltu v pojivu má za následek vyšší tvrdost a odolnost proti opotřebení, ale nižší houževnatost; vyšší obsah pojiva vede k lepší houževnatosti, ale odpovídající nižší tvrdosti a odolnosti proti opotřebení. Nastavením poměru pojiva lze tedy výkon kuliček ze slinutého karbidu přizpůsobit tak, aby vyhovovaly různým aplikacím. Tvrdost, houževnatost a odolnost proti korozi lze řídit úpravou obsahu pojiva nebo přísad tak, aby vyhovovaly různým aplikačním požadavkům.
Pro optimalizaci specifických vlastností se někdy přidávají malá množství aditiv, jako je karbid titanu (TiC), karbid tantalu (TaC) nebo karbid niobu (NbC), aby se zlepšila tvrdost materiálu při vysokých{0}}teplotách nebo odolnost proti oxidaci.
